Jak mi hnuli žlučí.

TÝDEN.CZ

19. 9. 2018
Rubrika: O politice

Školství jako regulérní byznys

Autor: Culain lach Feragh

06.12.2007 20:44

Proč je Karlova univerzita kvalitou až ve třetí stovce?Posvátný institut vysoké školy nadobro ztratil svou gloriolu. Škola není v dnešní době víc, než běžná firma, ze studentů se stali zákazníci. Nemá smysl namlouvat si, že by vzdělání bylo od závislosti na penězích oproštěno. Právě naopak, kruh je zde snad ještě začarovanější, než jinde. Bez peněz na propagaci, výbavu a kvalitní pedagogy nejsou studenti a bez nich zase nejsou peníze. Těch se ovšem skoro celé sféře nedostává. Jak z kruhu ven?


Finanční injekce od státu již dávno nestačí. Zadlužená země si nemůže dovolit utratit ani miliardu navíc a školství by jich potřebovalo mnoho. Podle biblického evergreenu „pomoz si sám a bude ti pomoženo“ tak zodpovědnost padá na jednotlivé rektory, děkany a ředitele. A to je problém. Duchem minulého režimu pohlcená vedení manažerské a reformní zázraky nepředvedou, chybí jim kontakt se současnými trendy ve vzdělávání. Jak se tedy mohou školy dostat k tolik potřebným penězům?

Inspirace polským byznysem

Když nevíte co s domem, mrkněte se k sousedovi. Polské školství bývá dáváno za vzor všem postkomunistickým zemím. Pod vedením respektovaného ekonoma a „jediného pravého polského reformátora“ Leszka Balcerowitze se trh s polským vzděláním podle amerického vzoru otevřel a liberalizoval, podmínky pro byznys se zjednodušily. Výsledek? Během tří let se počet polských vysokoškoláků mnohonásobně zvýšil.

„Vysokoškolské vzdělání může být velmi dobrým byznysem. Reformovat staré instituce je podstatně těžší, než odstartovat na zelené louce nové. Při reformacích jsme se inspirovali ve Spojených státech. Americké univerzity jsou řízeny jako firmy, ty evropské prostě jen jako univerzity. Proto je školství a výzkum v USA mnohem dynamičtější a přináší podstatně lepší výsledky,“ řekl ekonom a bývalý ministr v rozhovoru pro Hospodářské noviny.

Americký systém tržního školství je však zatím pro české politiky nestravitelný, stojí totiž na plošném školném. O jeho zavedení se pravicoví poslanci již pokoušeli, v parlamentu však vždy narazili na odpor konzervativní KDU-ČSL a sociálně přecitlivělé levice. Většina vyspělejších školských systému z něj však běžně čerpá, namátkou jde o Francii, Velkou Británii, Belgii, Holandsko, Irsko, či Itálii.

Podle odpůrců školného by se po jeho zavedení stalo vzdělání luxusním artiklem pro bohaté. Efekt reforem byl v Polsku, zemi s nižším ekonomickým standardem, přesně opačný. Vláda by ale musela zavést bezúrokové půjčky na studium, které by studenti spláceli až po nástupu do zaměstnání. Z krátkodobého hlediska by šlo o miliardy, které by se do státní kasy vracely až po několika letech, dlouhodobě by se ale cykly půjček a jejich splácení měly podle analytiků pokrýt.

Prodám školu. Zn.: Rychle

Když státní podnik nefunguje, jak má, vláda jej obvykle zprivatizuje. Nic proti výkonnosti státního aparátu, ale úředník bez jakékoliv přímé odpovědnosti se o cizí majetek nikdy nebude starat tak, jako soukromý vlastník motivovaný vlastním ziskem. Jednoduše řečeno: na sebe všichni pracujeme radši, než na někoho cizího, nedej bože na stát.

Privatizovat školství pochopitelně není jako odstátnit pivovar. Ale jak ukazuje probíhající privatizace nemocnic, vláda musí vpustit soukromý sektor i do nejcitlivějších resortů, pokud je sama nezvládá. Školství a zdravotnictví jsou v podobné pozici: potřebují více a více prostředků, aby si udržely stávající úroveň, o jejím zlepšení nemluvě.


Stát by mohl postupovat podobně, jako při privatizaci ČEZu: prodat část akcií, ale nechat si kontrolní podíl. Proč by VŠE nemohla dotovat třeba nějaká banka a za „odměnu“ si vychovávat vlastní ekonomy? V rámci středního odborného školství a učilišť tenhle systém funguje a těží z něj všichni – podniky, školy i studenti.

Krok do prázdna

Jedinou stranou, která zatím prokázala ochotu poměry ve školství radikálně změnit, je ODS. Čeká ji ale takřka nemožný úkol – jednak přesvědčit vládní partnery, kteří jsou zásadně proti, jednak přesvědčit voliče, že si své opasky nafutrované předvolebními bonbónky od sociální demokracie prostě musíme utáhnout.

Strany mají dvě možnosti. Buď se pustí do nepopulárních, přesto nutných reforem a ve jménu národního blaha zariskují, že jim to spočítají ve volbách, nebo krátkozrace zakonzervují současný stav a posílí šance na udržení koryt. Dovolme si luxus idealismu a doufejme, že vláda u rozhodujících zkoušek nepropadne.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  6.92

Diskuze

Culain lach Feragh

Připravte si pytlíky, jedeme z kopce a nebereme si servítky.
Kdo chce umět zapalovat, musí sám hořet.
Oblíbenost autora: 6.58

O autorovi

Chodící protiklad. Pravdomluvný novinář, ctnostný politik, pracovitý úředník, agresivní pacifista, gerontofil milující lolitky, sto let ladovějící mnich rozebírající hnusnou chuť letošních jablek.

Kalendář

<<   září 2018

PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

TÉMATA
 
OSOBNÍ TÉMATA